Představujeme ředitele Městské nemocnice Čáslav, MUDr. Ctibora Provazníka.
MUDr. Ctibor Provazník vede čáslavskou městskou nemocnici již od října minulého roku, doposud, respektive do konce května, byl ale pouze pověřen jejím řízením do ukončení výběrového řízení na nového ředitele. To již proběhlo a novým ředitelem se stal právě MUDr. Provazník.
Kdo tedy vlastně vlastně stojí v čele nemocnice, jaké má zkušenosti a vztah nejen k městu, ale také právě k nemocnici samotné?
„Nemocnici znám prakticky čtyřiačtyřicet let, tehdy jsem byl samozřejmě ještě dítě a chodil jsem sem za svým otcem – lékařem, pediatrem. Znám a znal jsem za ty roky většinu personálu, primáře, lékaře i sestřičky. Zdejší prostředí mi tedy za ty roky zdomácnělo a nepřipadá mi možné, abychom se nečinně dívali na úpadek naší nemocnice,“ konstatoval na úvod MUDr. Ctibor Provazník, který doplnil také některé podrobnosti ze své dosavadní praxe.
„Jsem gynekolog, provozujeme s manželkou, které tímto velmi děkuji za pomoc a podporu, soukromou praxi. Velkou radost a vnitřní naplnění mi v práci přináší úspěchy při IVF, jednoduše řečeno jde o metodu umělého oplodnění, které se dlouhodobě věnuji, i když je pravdou, že se to ve městě moc neví. Velmi mě těší, že mnohým neplodným párům mohu pomoci od prvních chvil, kdy je třeba tělo ženy připravit na odběr oocytů, následného umělého oplodnění vajíčka a později transferu embrya, přes péči v době těhotenství, hlídaného pomocí ultrazvukového vyšetření, až po samotný okamžik, kdy se z původně neplodného páru stanou šťastní rodiče novorozeného dítěte. Jako porodník mohu být se svojí pacientkou i na porodním, nebo v případě císařského řezu na operačním sále.
Práce mě naplňuje způsobem, který může zažít jen málokdo,“ popsal nový ředitel nemocnice svoji praxi i důvody, které jej stále váží ke zdravotnictví.
Proč a jak jste vlastně soukromou ordinaci vyměnil za ředitelské křeslo?
Gynekologickou praxi jsem nevyměnil, neopustil – o pacientky se v naší ordinaci stále staráme. I přes komplexní péči, kterou ženám, jak bylo uvedeno, poskytuji, jsem si ale nemohl nevšimnout ekonomického i personálního úpadku čáslavské nemocnice, který za posledních bezmála 130 let její existence neměl odboby. V rámci voleb do zastupitelstva města jsem figuroval na 10. pozici za koalici ČSSD a Nezávislí, která měla návrat nemocnice do původního, funkčního stavu ve svém programu. Po volbách jsem byl radou města pověřen řízením nemocnice a od té doby se s celým týmem snažíme o její záchranu. Na mnoha místech již došlo k výrazné nápravě, jinde bude cesta delší, ale není možné ji vzdávat.
Právě Vaše soukromá praxe je momentem, kteří někteří Vaši odpůrci (jichž je ale i podle reakcí na so-ciálních sítích naprosté minimum) vyčítají. Je to při funkci ředitele nemocnice skutečně překážka?
Určitě ne, i když skloubit obě činnosti vyžaduje hodně fantazie a také tolerance a pomoci od manželky. Je pravdou, že je možné toto stíhat výměnou za ztrátu jakéhokoliv volného času, ale záchrana nemocnice za to jistě stojí. Navíc jsme se přesvědčili o tom, že člověk, který je existenčně závislý pouze na pozici ředitele nemocnice se spíš dříve než později začne chovat tendenčně ve snaze ubránit svoje místo a tím i práci. Nemocnice pak může zůstat až na druhé koleji, což si rozhodně nezaslouží. Já mám čisté svědomí v tom, že pokudse v průběhu času najde někdo další, kdo bude chtít v této práci pokračovat, nebudu mít problém přenechat mu ředitelnu, bude-li to k prospěchu nemocnice. Jde mi totiž skutečně v tuto chvíli jen o to, aby nemocnice znovu fungovala a ne o svoje vlastní zajištění.
Řídit nemocnici, byť menšího typu, s mnoha zaměstnanci, nemůže být jednoduché. Máte ze své předchozí praxe dostatek zkušeností pro takovou pozici?
Od dob svých studií medicíny jsem poznal fungování prakticky všem nemocničních provozů, absolvoval jsem stáže na mnoha zdravotnických pracovištích včetně velkých nemocnic, jako Všeobecné fakultní nemocnice, Motola nebo Bulovky. Jako medik jsem si přivydělával jako sanitář na popáleninách ve Vinohradské nemoc-nici, vyzkoušel jsem si i práci zdravotní sestry. Ze své dnešní pozice tak nemám problém vcítit se do pozice a potřeb lékařů, sestřiček i pomocného personálu. A to je základ, na kterém mohu stavět.
Někteří lidé se domnívají, že pro dobré řízení jakéhokoliv podniku, nemocnici nevyjímaje, je potřeba nad-hled člověka z jiného prostředí. Vy jste ale s nemocnicí spojen doslova od dětství. Je to tedy výhoda nebo problém?
Při rozhovoru s primářem Štěpánem, zakladatelem Sanusu, jsem se dozvěděl, že optimální člověk pro vykonávání vysoké manažerské funkce v nemocnici je lékař a patriot. S tímto výrokem jednoznačně souhlasím a rád bych na něm stavěl. Jako místní mám přehled o dřívějším dění v nemocnici a upřímně řečeno, některé kroky bývalého vedení nemocnice dodnes nechápu. Nyní jsme ale spolu s mými kolegy, kterým děkuji za odhodlání a pracovní nasazení, odhodláni vrátit našemu městu tu rodinnou nemocnici, na kterou jsme byli po léta zvyklí. Nejde jen o čáslavské pacienty, na pomoc našich lékařů se spoléhají lidé v celém spádovém území, v němž žije kolem padesáti tisíc lidí.
Panu řediteli přejeme v jeho funkci mnoho úspěchů, z nichž budou profitovat hlavně pacienti a nemocnici ještě mnoho a mnoho let fungování.